Jednodílná povídka: Upíří tajemství

4. července 2012 v 10:09 | Pucíček |  Téma týdne
Tentokrát jsem se rozhodla na TT napsat povídku. Přečtěte a posuďte sami jak se mě povedla. Já si netroufám sama sebe hodnotit.

UPÍŘÍ TAJEMSTVÍ

Dobrý den. Dovolte abych se vám představila. jsem Bella. Je mi šestnáct let. Mám málo kamarádů, protože se od ostatních nejspíš trochu straním. Je to tím že mě už víc jak rok tíží jedno tajemství. Děsivé tajemství, které nemůžu nikomu říci. Začalo to asi takto:


Před více než rokem v den mích narozenin jsem ho poznala. Měl oříškové oči, rošťácky rozcuchané vlasy a byl tak milý a galantní. To i přes to, že jsem na něj omylem při prvním setkání vylila celý kelímek s coca-colou. Od té příhody jsem ho potkávala nápadně často. Skoro jako kdyby mě sledoval. Mně to ale nevadilo. Postupně jsem se stále víc propadávala do jeho oříškových očí.

Časem jsme se začali vídat čím dál tím častěji. Zdálo se mi že se občas chová dost podivně. Když jsem se řízla tak vždy rychle odvrátil tvář nebo ta jeho neuvěřitelná síla.
Jednou mi líbal krk a najednou jsem ucítila jak se do mé kůže vrývají tesáky. Nemohla jsem ani vykřiknout. Podívala jsem se mu do tváře. Viděla jsem v ní agresivitu, chuť po krvi a hlavně jsem viděla tvář netvora. Jeho oříškové oči byli podlité krví. Když jsem se vzpamatovala tak se mi podařilo vysmeknout. Utíkala jsem. Nechal mě pár metrů utéci. Volal za mnou že mu stejně neuteču a že to pro mě bude vlastně dar. Nechápala jsem. Během dvou sekund mě doběhl. Znovu se zakousl. Ztratila jsem vědomí.

Probudila jsem se doma v mé posteli. Na krku nebyly ani stopy po tom co jsem včera zažila. Nebyl to snad jen sen ? Bolela mě hlava, ale bylo pondělí. Musela jsem do školy. Všichni už odešli do práce. Bolela mě hlava, cítila jsem se opuštěná a vystrašená. Už abych byla ve škole a mohla říct kamarádce co se mi stalo zdálo. Sotva jsem vyšla na ulici něco jsem ucítila. Pach. Silný pach. Pach krve. Jako kdybych najednou cítila krev která koluje v žilách každého živočicha. A co víc ? Měla jsem na ni nehoráznou chuť. Okolo šel zrovna jeden kluk. Tipovala jsem mu tak sedmnáct. Jeho krev byla cítit doopravdy výrazně. Zatáhla jsem ho do uličky. Překvapilo mě jakou jsem měla sílu. Neměl šanci se mně ubránit. Tam jsem se do něj zakousla a vysála ho. Ani kapka krve v něm nezůstala.

Vždy si to potom vyčítám. Ale taková jsem. Chuť na krev je to to jediné s čím nemůžu bojovat. Být upírem sebou přináší sice jisté výhody jako například, že ti nikdo neodolá, máš, sílu, jseš rychlá a umíš číst myšlenky, ale je to utrpení ! Nikomu jsem to neřekla. Teď se to dá relativně ještě skrýt, ale co za pár let ? Já nestárnu, ale všichni okolo ano. Co řeknou rodině ? Nemám jasno co budu dělat. Mám jen jeden cíl. Pomstít se mu. Za to co ze mě udělal. Musím ho najít a zničit. Ten hajzl s ořískovýma očima musí trpět !
 


Komentáře

1 Pecka116 Pecka116 | E-mail | Web | 4. července 2012 v 10:55 | Reagovat

Zajímaví ale ten začátek mě přišel jako z Twilight :) ale jinak bezva příběh :) A moc hezkej blog

2 Pucíček Pucíček | Web | 4. července 2012 v 12:16 | Reagovat

[1]: taky si myslím že ten začátek je tomu podobnej, ale záměr to určitě nebyl

3 Lilly Lilly | E-mail | Web | 5. července 2012 v 17:12 | Reagovat

Nemám rada upírov, je to hrozne otrepané. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama